Na začátku jsou řeky řekami a hory horami, v průběhu cesty se hory stávají řekami a řeky horami, a pak, na konci, se znovu řeky stávají řekami a hory horami.

Odcházení a ztráty

15. ledna 2012 v 21:08 | Sváťa a Liwet |  Rozhovory
Na počátku jednoho společně stráveného večera byl námět, který se rozvinul v diskuzi a ta byla přenesena sem. Takže... "takovouto zábavu my máme". "Studenti vědci zastiňující Archiméda", ozvěte se. Rádi si popovídáme. Vy, co se budete bavit - aspoň se zasmějete. A ti, kteří v našich slovech naleznete něco hlubšího, to, co v nich nacházíme my - totiž porozumění -, přemýšlejte.

(A omluvte nás za pravopisné i jiné chyby. Přece jenom, byl to rozhovor.)




"Stále sa niečo začína,
každý deň sa niečo končí."

Sváťa: na druhou stranu už i Buddha přišel na to že vše je pomíjivé...
Někdy nám je smutno když neco ztratíme

Liwet: Čas stále plyne. I to je pomíjivost... a přesto konstanta. Jediná, která je.
Ano. Je to přirozené. Protože cítíme, ako by odcházelo něco z nás.. náš kus.

Sváťa: ano... když človek k něčemu ulpí tak cítí že odešlo neco jeho... nebo něco z něj samotného... nebo že najednou se to všechno stalo vzpomínkou a uz nikdy to nebude pritomnost... kdyz treba nekomu nekdo zemre
Stejne tak jako jednou pominou naši přátelé... pomineme i my sami, byť si to jako mladi nepripouštíme... a stejně tak jako my pominou jednou i naši nepřátelé... za sto let už tu nikdo z nich nebude....
Nekteří filozofove z vychodu rikaji ze clovek ktery nic nema nemuze nic ztratit... spis je tim mmysleno clovek ktery neulpiva na vecech je nemuze ztratit v rovine mentalni... tedy ze jeho myslenky nezpusobi zavislost

Liwet: Já bych řekla, že všechno spočívá v tom, že vlastně nic neodchází. Neodešlo. Pořád to tu někde je, bude bylo... Ale doopravdy na tom nezáleží, protože je to prostě část celku. No co, že o tom nevíme osobně? Je to tu. To je důležité...

Sváťa: No pokud do toho dokazes zakomponovat zakon o zachovani hmoty a energie... pak máš jiste pravdu.... Ale pokud bychom se bavili o jednom lidskem zivote a jeho vztazich k lidem a vecem... pak by platilo ze v te konkretni inkarnaci stejne vsechno ztrati... a pak i zeme jednou zanikne... a za 5 miliard let zanikne i slunce a s ni i slunecni soustava.... atomy a latky se preskupi a vytvori hmotu a energii nekde jinde... z tohoto hlediska skutecne zustane vse zachovano

Liwet: Člověk může ztrácet neomezeně, pořád. Ale tím jen uvolňuje místo pro další věci - aby mohlo přijít něco nového.
Může ztratit všechno, a přece není sám.

Sváťa: jsou ale i teorie ze za hode moc miliard let se i vesmir zmeni v nereaktivni prach castic ktere uz nebudou mit dostatek energie vytvaret dalsi hvezdy a galaxie

Liwet: To teď není důležité. Co bude za tak dlouhou dobu.

Sváťa: nejspis takove uvahy nejsou dulezite... mozna existuje neco o cem nemame ani poneti a co vzdy bude jiskrou znovuzrozeni... ono vedecke teorie a skutecnost jsou dve odlisne veci... ja vim :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama