Na začátku jsou řeky řekami a hory horami, v průběhu cesty se hory stávají řekami a řeky horami, a pak, na konci, se znovu řeky stávají řekami a hory horami.

Nechat jít, nechat být, odejít... S úsměvem.

12. ledna 2012 v 20:34 |  Všední den
Dostala jsem se do stádia stagnace. Nejhorší bylo uvědomit si, co to zapříčinilo - totiž, tuhle věc bych nejraději ignorovala. Zjistila jsem, že moji bližní, jiným názvem přátelé, které denně potkávám, mě vidí jinak, já je vidím jinak, a zároveň už nám to nevyhovuje. Byla jsem z toho dosti... zmatená, rozčílená, smutná. A proč? Protože už najednou pouto mezi mnou a lidmi, kterým jsem beze všeho věřila, bylo slabší než kdy jindy.

Proč vám to povídám. Protože mi došlo, že jsem se změnila, a už nemohu být s lidmi, kteří neakceptují mou změnu, nejsou na stejné rovině s mými myšlenkami. Tím neříkám, že s nimi přeruším kontakt - to by nešlo. Tím říkám, že jsem zase našla hlubší význam. Přesně ten, o kterém mi jednou Sváťa vyprávěl a který potvrzuje moje pravidlo "stejné přitahuje stejné". Jak můžeme mít stejné zájmy a témata a všechno možné, když vlastně nejsme stejní?

Cítila jsem se ztracená. To je v pořádku, pochybovat. Ale nakonec jsem to uviděla, proč se to dělo.. Nelíbí se mi to - a přesto vím, že to tak má být.

Uvědomila jsem si... že je v pořádku nechat jít jistou životní situaci dál, ačkoli se to zdá jako to největší zlo na světě, protože pak přijde jiná - a to taková, která přinese mnohem více užitku. Pro všechny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama